Bylo, nebylo, je a bude...

*Z hrůzou zjišťuje, že poslední příspěvek na jejím blogu je z 28.8. 2014, nadšením skáče, že návštěvnost stoupla přes 8000, obnovuje stránku aby se ujistila že vážně už 3 týdny nenapsala ani slovo, ztrapněně usedá za počítač a píše...*

   Čím začít? Pokud se mezi vámi najde někdo komu mé články chyběly, tak se vám omlouvám a snad v následujících několika odstavcích najdete vysvětlení na mou neaktivitu, popřípadě otázky s tím spojené...

    Nejdůležitější událost, která ovlivnila můj život je nová písnička od Taylor - Shake it of.. jsem na ni závislá. Poslouchám ji dnem i nocí protože se za ní skrývá něco víc než ve většině z tvorby dnešních rádoby umělců. Takže si ji pusťte a čtěte dál, co doopravdy za tím vším velkým prázdnem stojí...

    Hned na začátku školního roku jsem řekla všem Pápa Lála, uronila pár slz a odjela do Ruska aneb "Navštivte Rusko dřív než ono vás", jak rád říká jeden můj kamarád. Navštívila jsem jen  Moskvu a konečně si splnila sen vidět město tak velké a tak podobné všem, které vídáme ve filmech a k tomu ještě shlédnout nádherné památky aka staré domy,  jak jim ráda říkám...
    O Moskvě bych vám toho mohla říct plno.. je to město rušné i klidné, historické i moderní, krásné i omšelé, pyšné i skromné, přívětivé i nervy drásající... Zkrátka rozmanité a každý si v něm najde něco do čeho se zamiluje ať chce nebo ne..

Navštívila jsem nejvýše umístěnou restauraci v Evropě *60. patro*

Moscow city "Nové domy" 

Noční Gum (nákupní centrum na Rudém náměstí)

Projížďka po stmívající se Moskvě

 

   Po nádherném, i když únavném, týdnu stráveném mimo domov mi začaly každodenní návštěvy ústavu a dalo to zabrat to vám povím, zase se dostat do jakési rutiny, soustředit se, nevnímat některé otravné zvyky svých spolužáků a profesorů a podobně. Takže kdybych přišla domů hned po škole, tak bych si nejspíš čas na nějaký krátký článek na blog našla, jenomže s druhým ročníkem na gymnáziu mi přišly i taneční a s tím shánění šatů, bot, objednávaní kadeřnice na kolonu a podobně a potom se každý den vrátím domů naprosto vyšťavená a jsem ráda že si můžu jít lehnout...

   Zase říkat, že mi škola žere veškerý můj volný čas říct nemůžu, to bych lhala sama sobě, ale ono se to prostě posčítá a už mi nějak nezbývá chuť na psaní věcí na blog nebo čtení. Doufám, že se to co nejdříve uklidní, protože mám toho spoustu v plánu, ale půjde to pomalu. Tak prosím mějte se mnou trpělivost a snad se budu moci blogu věnovat více co nejdříve.

Mějte se krásně,
Vaše
KejBí!