Solitaire - Alice Osemanová

Alice Osemanová je teprve dvacetiletá spisovatelka, která momentálně studuje na univerzitě a věří, že se bude psaním knih jednou živit. Ráda prokrastinuje, kreslí, hraje na klavír a vymýšlí nové postavy pro své příběhy. Svou druhou knihu má v plánu letos dopsat, mou recenzi na tu první – Solitaire – si můžete nyní přečíst.

V Solitaire nenajdete žádné těžce romantické chvilky, spíš čekejte ukázku z životů dnešních teenagerů, střípky popkultury a docela zvláštní hrdiny.


Vydalo nakladatelství CooBoo v roce 2014, 332 stran






Záhadný kluk, záhadný blog a ještě záhadnější Victoria

Hlavni protagonistka Tori je takový smutný člověk, který se pořádně s nikým nebaví. Má jen tři zájmy – filmy, blog a spaní. Se začátkem nového školního roku se znovu shledá se svým kamarádem Lukem a pozná Michela, o kterém však tvrdí, že ji jen otravuje a nezajímá. Zhruba ve stejnou dobu začne organizace Solitaire dělat kanadské žertíky, které postupem času přestávají být vtipné a docela nebezpečné.


Hodnocení:
Tori Springová je strašně zvláštní člověk. Celou dobu jsem si jen říkala „Co má pořád za problém?“ . Nic se ji nelíbilo, s nikým se nebavila, ale až do konce knížky jsem nevěděla proč. V anotaci bylo psáno, že kdysi měla kamarády, ale tuto pasáž jsem nenašla v knížce, ani v jejích vzpomínkách. Byla tak strašně moc pesimistická, až se to občas nedalo snést. To byl také hlavní důvod, proč jsem se do jejího příběhu nedokázala ponořit. Neměla jsem s ní nic společného. Bohužel ani to „blogování“ nehrálo v knize velkou roli a náš vztah nezachránilo. Tori jsem nerozuměla a byla mi naprosto nesympatická a chudák holka, ale takový život bych fakt nechtěla mít, pořád se na svět dívat černočernými brýlemi, mít pocit nepochopení, protože všichni jsou slepí a nevidí to, co já.

"Ráda spím a bloguju. A jednoho dne umřu."

Michael se však zapsal mezi mé oblíbené postavy, byl vtipný, tak akorát záhadný, a i když všichni o něm tvrdili, že je divný, tak se mi líbil. Nechápala jsem proč mu Tori neprojevila více důvěry, protože on byl tak správně ztřeštěný, milý a já si ho nemohla nezamilovat. S Charliem to bylo podobně, jen mě mrzelo, že jsem se jeho tajemství dozvěděla až později, myslím, že by nebylo na škodu, kdyby to Tori vybalila dříve.

I přesto si myslím, že kniha byla dobře napsaná, opravdově. Když se podívám po svém okolí, tak bych našla hned několik Toriiných dvojnic. Atmosféra střední školy byla autentická, ještě aby ne, když Alice začala psát Solitaire v 17-ti letech, za což ji obdivuji. Stránky se otáčely samy, hlavně díky krátkým kapitolám a jednoduchým větám, které seděly do teenagerského prostředí, které nebylo nepodobné tomu našemu. Za zmínku určitě stojí i narážky na seriály (například Sherlock), hudbu, sociální sítě a další věci, které nás v dnešní době obklopují.

"Je to vtipný, protože je to pravda."

Pokud máte pocit, že byste si s Tori měli co říct, že stejně jako ona máte občas pocit, že všem je všechno ukradené a nevidí, co se ve skutečnosti děje, tak se vám knížka bude líbit, stejně jako dalším lidem, bohužel Solitaire nebyl zrovna můj šálek čaje, ale to se stává. Věřím, že se tato kniha spousta čtenářům dostala pod kůži, a budou na ni ještě dlouho vzpomínat a třeba to stejně budete mít i vy.

Knihu si můžete zakoupit na e-shopu MegaKnihy.cz

Mějte se krásně,

Vaše

KejBí!