26. 4. 2015

Zoe Sugg - Girl online

Zoella je slavná britská  youtuberka, která na svůj kanál získala téměř 8  miliónů odběratelů, zároveň píše blog a svým životem se nechala inspirovat k vymyšlení knihy. Díky pomoci Siobhan Curham, která její nápady zpracovala, si nyní můžete přečíst GirlOnline.

Girl online je kouzelná romantická kniha, která vás v deštivých dnech zahřeje u srdce a v těch slunečných vykouzlí úsměv na tváři.

Vydalo nakladatelství Penguin books, 352 stran


Blog, úzkost a romantický New York
Penny žije docela obyčejný život v Brightonu, ale po autonehodě začne mít záchvaty úzkosti a myslí si, že se zbláznila. Díky svému blogu se ze všech svých problému vypíše a zjistí, že není jediná koho takové věci trápí a získá mnoho rad, jak s tímto bojovat. Zanedlouho po té se ji stane takový malý trapas, který vidí celá škola, koluje po Facebooku a Youtube a ona už neví, co má dělat se svým životem.
Naštěstí její rodiče dostanou zakázku na přípravu svatby v New Yorku, a tak ji vezmou s sebou, aby si odpočinula od svých „kamarádů“ a dala si se sociálními sítěmi pauzu. V novém městě potkává Noaha, krásného kluka, který hraje na kytaru a stává se jejím průvodčím po tajemných zákoutích New Yorku.

Sometimes you have to face up to your fears to realize that they aren’t actually real.
Hlavní protagonistka až nápadně připomíná údajnou autorku knihy Zoellu, ale stejně jako Zoe, tak i Penny jsem si oblíbila. Sice je tichá, ale po dlouhé době hrdinka, která mě doopravdy zaujala, alespoň svými koníčky, které máme podobné, přestože já v nich tolik nevynikám. Jejím věrným kamarádem je foťák, bez kterého nevyjde z domu, protože co kdyby náhodou a samozřejmě ještě píše blog pod jménem Girl Online, ve kterém se svěřuje se všemi svými strastmi a dělí se o své fotografické počiny se světem.

Noah je záhadný kluk, který miluje muziku a svou mladší sestru. Označila bych ho za klasického Young Adult lamače srdcí – tajuplný, sexy a pozorný, i když na první pohled si drží odstup. (Stejně všichni víme, že takovým hrdinům jejich odtažitost dlouho nevydrží.) 
      
V momentě, kdy jsem se ke knize dostala, tak jsem za sebou měla dlouhé kolo přemýšlení a studování,co je ta kniha vlastně zač. Jak už bylo mnohokrát omíláno Girl Online nenapsala Zoella, ačkoli je její jméno na obálce. Ona jen vymyslela postavy a nastínila děj. Se zbytkem si poradila autorka několika Young Adult knih Siobhan Curham. Aneb co by nakladatelé knih neudělali pro peníze. (A že jich bylo – kniha prolomila Harry Potterův rekord v prodejnosti.)

Až na výjimky byl děj v knize předvídatelný, zkrátka nic, co by tady ještě nebylo. Poslední dobou nacházím větší zalíbení ve knihách, u kterých si odpočinu a jen se nechávám unášet vlnami milého příběhu, než u těch, kde se bojím otočit stránku, kvůli toho, co by se mohlo stát, a přece jen, kdyby mě každá kniha měla dostat k infarktu svým nečekaným zvratem, dlouho bych tady asi nepobyla.



There is enough sadness in the world already. You don’t need to add to it.
Myslím, že na knize bylo vidět, že ji napsal někdo, kdo už s tím zkušenosti má a ví, jak navodit tu správnou atmosféru. Co udělat, aby člověk soucitil s ubohou Penny, která je na pokraji dalšího záchvatu, či vykreslit náladu Vánočního New Yorku. Počáteční kapitoly mi přišly trošku kostrbaté, možná, že i Curhamové trvalo, než se sžila se Zoellinými postavami nebo jsem si jen nemohla zvyknout na Angličtinu, každopádně při důležitých momentech už vše bylo v pořádku a já jen netrpělivě otáčela stránku za stránkou, abych se o nevyzpytatelném Noahovi a Penny dozvěděla víc.

Girl online bylo příjemné počtení, které nenadchne ani neurazí, náročnější čtenář si ho asi mezi svůj seznam četby nezařadí, ale my, kteří se nevyžíváme v dokonale zpracovaných dialozích a promyšlených zápletkách si přijdeme na své. Necháme se unést Noahem, vtáhnout do Penniných fotografií a okouzlit zasněženým New Yorkem, protože zázraky se dějí nejen o Vánocích. 



Knihu si můžete zakoupit na e-shopu MegaKnihy.cz



8. 4. 2015

Březen/Duben

Trošku pozdě, ale přece přicházím s dalším shrnovacím článkem. Z března se mi stal měsíc prázdnin a nic nedělání a to se opět projevilo na mém blogu. Radši už to ani nekomentuju, takže zpátky ke knížkám.

Z hromádky knížek, které jsem měla vybrané ke čtení se na řadu většina nedostala. Avšak již nyní to napravuji, ale o tom zas později. Stihla jsem celkem přečíst jen tři, z toho jednu naprosto neplánovaně. Začala jsem s knížkou Esej o tragédii, která pro mě byla částečným zklamáním, asi jsem od ní čekala něco trochu jiného, avšak konec překvapivý byl. Po delší pauze jsem se začetla do své první hooverovky, a to Bez naděje, která mě pohltila a nepustila. Zdá se, že jsem potřebovala refresh v podobě šokujícího slaďáku s nečekaným rozuzlením. Svůj knižní březen jsem zakončila s knihou Girl Online, její recenzi chystám na víkend.

V dubnu už jsem stihla dvě knihy přečíst a to - Léto na druhý pokus a Překroč svůj stín. Více se o nich rozepíšu zas někdy jindy. Dále mám v plánu dočíst Miláčka a Vidím to, co vrah. Také bych se chtěla vrhnout na Noční cirkus nebo tři tváře od Sandersona a nemůžu opomenout Young Adult knížku Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender. Věřím, že alespoň část z toho stihnu a objevím zase něco pěkného.



Jaké plány máte vy a kolik jste toho v březnu stihli přečíst? Věřím, že jste úspěšnější než já. 

Mějte se krásně,
Vaše
KejBí!

7. 4. 2015

Mít zase znovu ráda svůj blog...

Občas (většinou) je pro mě strašně těžké začít psát článek, hlavně poslední dobou. Dlouho jsem nevěděla čím to je, ale už tomu začínám přicházet na kloub.

Když jsem s tímhle blogem začínala, věděl o něm jen brácha a nikdo jiný. Bylo to poprvé, co jsem si něco vytvořila sama a byla jsem na to pyšná. I kdyby kdokoliv cokoliv řekl, tak já bych si za svým blogem stála, ale tato situace nehrozila, protože o něm nikdo nevěděl, že?
Postupem času se ale o něm začalo dozvídat čím dál tím víc lidí z mého okolí. Dlouhou dobu tady prostě byli, lajklí na mé facebookové stránce a já to nijak neřešila. Říkala jsem si, že přece nebudu mít dva instagramové účty – knižní a soukromý, protože tady se mí přátelé o něm dozvěděli, z popisku u mého profilu. Jak se na to dívám zpětně, tak mě to začalo omezovat, až jsem přestala na instagram postovat fotky, protože jsem se necítila na to, tam dávat fotky ze svého soukromého života i ty knižní s oblíbeným hashtagem #copravectu.

Tím to jen začalo. Přestala jsem mít chuť něco psát i na blog, protože jsem se bála toho, co na to řeknou ti, kteří mě na tom facebooku mají. Co když se zmíním o něčem, o čem nechci aby věděli . A začalo mě to svazovat čím dál tím více, až jsem se zmohla jen na jeden článek za měsíc. A to mě děsí, protože jsem velice otevřený člověk a přes blog jsem mohla vyjadřovat své pocity a vše, co mi přišlo na mysl.

Celou tu dobu jsem si ale říkala, že to jen a jen má vina, že jsem líná a proto na blog kašlu. Ale věřte mi, že když jednou okusíte anonymitu internetu, je těžké se smířit s tím, že už to tak není. Že vaši blízcí o něm vědí. Že díky němu se o vás dozvídají spousty věcí. Že byste si měli začít dávat pozor na to, co při zmáčknutí „Publikovat“ vypouštíte do světa.

I když blog vznikl primárně kvůli knížkám, tak mé recenze na ně nikdy nebyly perfektní, i když jsem o to usilovala. Postupem času jsem je, stejně jako ostatní články, přestala psát pro radost – ze strachu, že nejsou dost dobré, že nesplňují „kritéria“ recenze, že mě někdo pomluví, že co to píšu za blbosti. Prostě jsem ztratila sebevědomí, co se týče psaní.


Ale už mě to nebaví, přemýšlet nad tím jestli se to tomu či onomu člověku líbit bude nebo ne. Zkrátka začnu znova psát tak, jak jsem před více než rokem začala – hlavně pro sebe. Abych si utřídila myšlenky a zjistila, že věci vlastně nejsou zas až tak špatné, jak si je představuju. Oželím i to, že nebudu mít dokonalé fotky, i když se fakt snažím, a že se někteří o mně dozví možná víc, než bych chtěla. Protože chci svůj blog zpátky. Aby se znovu stal mým útočištěm a místem odpočinku, abych ho zase znova měla ráda.
Stejně jako tento článek i ty, které přijdou budou nejspíš zmatené, ale věřím, že mí „věrní“ se v tom vyznají a pochopí, co jsem vlastně chtěla říct. Počínaje tímto příspěvkem jsem začala a doufám, že tentokrát mi mé znovunabyté nadšení zůstane a blog se zase stane příjemným místem jak pro vás, tak pro mě.
Střetl se někdy váš online svět a realita? Cítili jste se podobně jako já, uvězněně?  
Mějte se krásně,
Vaše
KejBí!



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...