3. 7. 2016

Jen jeden rok - Gayle Forman


Gayle Forman se stala spisovatelkou až poté, co se vzdala svého dětského snu být sluníčko. Gayle ráda cestuje a také to promítá do svých knih. První, kterou se proslavila byla kniha Jestli zůstanu, která se dočkala i filmového zpracování. Dnešní recenze je však na Jen jeden rok - pokračování knihy Jen jeden den.


Vydalo nakladatelství Yoli v roce 2015, 341 stran

Hledání, nacházení a ztrácení
Po neuvěřitelně prožitém dnu ve Francii se Willem probouzí v nemocnici a pomalu si vzpomíná, co vše se za posledních 24 hodin událo. Jeho novým cílem je najít vysněnou Lulu, kterou neúmyslně opustil. Problém je ten, že mu nestačila říct své pravé jméno a on o ní nic neví. Tady Willem začíná svůj hon za dívkou svých snů a snaží se z několika malých indícií najít správnou cestu, která ho k ní dovede.

Po těch slovech se mě zmocní určitej pocit. Jako by se všechny hodiny na světě zastavily, ztichly. Domov. 

Willem je velice zajímavá postava s poutavým životním příběhem, který byl bohužel naprosto špatně podaný a dohromady z něj stejně nic moc nevím. Což je škoda, protože jsem se těšila, že se o něm dozvím něco víc... Nebo možná něco trochu jiného, než jsem se dozvěděla. Také mi vadilo, že se v příběhu střídalo velké množství dalších postav, které jen přišly a po pár stránkách zase odešly a my z nich dohromady nic neměli a moc se o nich nedozvěděli.

České vydání této knihy navíc obsahuje novelu Jen jedna noc. Ta byla naprosto skvělá a dala mi vše, co jsem o pokračování příběhu chtěla vědět. Avšak 300 stránek, které novele předcházely, bylo naprosto nudných a nezáživných. Přeskakovala jsem docela dost pasáží a to to obvykle nemám ve zvyku. Po prvním dílu člověk totiž už chce vědět, jak to dopadne, ale předchází tomu tolik zbytečných keců a událostí, které mě prostě nebavily. Asi ani nedokážu s jistotou říct, jestli to bylo tím, že byla kniha špatně napsaná nebo tím, že jsem se nemohla dočkat rozuzlení.

Nerozeznám je - loňský a letošní rok. Jsou jedním a tím samým. Potom je teď. Teď je potom.

Oproti Jen jeden den se kniha odehrává v několika různých státech - díky Willemově nátuře tomu ani jinak být nemůže. Což byla sice vítaný novinka, ale po každé změně prostředí jsem se ji za chvíli nabažila a chtěla už něco nového, co nás více dovede k tolik kýženému konci.


Konečné hodnocení
Abych vše uvedla na pravou míru - pro MĚ byl Jen jeden rok jedním velikánským zklamáním, protože má očekávání byla naprosto rozdílná. Čekala jsem vyvrcholení epické love story a více momentů s Lulu a Willemem. Jenže o tomhle prostě ta kniha nebyla. A já se s tím nedokázala smířit. A proto jsem k ní tolik kritická, a kdyby České vydání neobsahovalo novelu Jen jedna noc, tak by hodnocení kleslo na 2/5, jestli ne níže.

Proto mě moc mrzí, že vám Jen jeden rok nemůžu doporučit, protože začátek této série jsem si doopravdy zamilovala, ale její pokračování vůbec nenaplnilo má očekávání. Jen jedna noc to celé zachraňovala, ale i tak mám z knihy rozporuplné pocity. Pro všechny, kteří si na nějakých láskyplných vyznáních nijak nepotrpí, bude tato kniha příjemným počtením. A vám ostatním dám radu, aby jste si knihu půjčili v knihovně, přečetli první dvě a poslední dvě kapitoly a novelu Jen jedna noc a budete z toho mít mnohem větší zážitek, než z přečtení celé knihy (...teda já bych určitě měla.)


15. 6. 2016

Video: Vídeň za jeden den!

Vídeň je moje nejvíc nejoblíbenější město.
Asi proto, že jsem v něm byla už tolikrát a pokaždé to bylo naprosto jiné a unikátní, i když jsem navštívila skoro stejná místa. Proto už se těším, až se tam vydám sama a ne v doprovodu školy a podívám se do všech koutů, které toužím vidět.
Sestřih z mé poslední návštěvy můžete vidět v mém videu!
(Podobná videa mám v plánu dělat častěji, tak nezapomeňte dát odběr!)






Vaše,
KejBí!

17. 1. 2016

Brandon Sanderson - Tři tváře

Brandon Sanderson se ke čtení nikdy moc neměl, to se změnilov osmé třídě, kdy začal číst knížky ze žánru Epic fantasy naprosto jim propadl, až se jednoho dne rozhodl podobné napsat sám. Než dokončil vysokou školu, povedlo se mu dopsat 7 příběhů. Po mnoha odmítavých dopisech se dočkal telfonátu od nakladatele, který by jeho knihu chtěl vydat. Tak v roce 2006 spatřila světlo světa Elantris. Dnes v rukou držím Tři tváře, soubor povídek odhalující Brandona a všechny jeho spisovatelské schopnosti. 

Vydalo nakladatelství Talpress v roce 2015, 276 stran (E-book)

Tři tváře začínají novelou Císařova duše, u které poznáváme skvěle promyšlený nový svět, který mi osobně připadal tak neotřelý a brilantní, že už od začátku jsem litovala toho, že za několik stránek skončí a už si nikdy nepřečtu další příběh, který by se zde mohl odehrávat. Hlavní hrdinkou je Šai, která je nejlepší falzifikátorkou v zemi. V překladu do dnešního světa to znamená, že byste ji dali starou ušmudlanou Nokii a ona by vám z ní za noc vytvořila IPhone. Docela jednoduše to zní, o to horší ale je, když jí dali na takové vytuningování duši samotného císaře bez návodu k použití.

Další povídka Odvěký meč zase byla z trochu jiného soudku. Představte si, že od malička vás vychovávají pro to, abyste zachránili celou vesnici. Takže jakmile jste připraven, jdete do toho a hrdinsky zabijete krále a těšíte se, že se vrátíte domů a budete za hrdinu (...když už jste ho hrdinsky zabili, tak by se to i slušelo.) Ale místo toho vás vyhodí, protože jim teď hrozí nebezpečí od nesmrtelných bohů, protože jste si s sebou vzal králův meč, který je můžete zabít... a přece NECHCETE naštvat nesmrtelné. Tak se potulujete světem, narazíte na nějakou holku a nenapadne vás nic lepšího než za jedním božsky nesmrtelným stvořením jít, protože zjistíte, že onen zabitý král není zas až tak mrtvý, jak jste předpokládali. 

A to nejpozoruhodnější nakonec. Po té co vás falzifikátorství ani nesmrtelní moc nepřekvapili, tohle by možná mohlo. Za trošku švihlým Stefanem přijde milá slečna, že ji někdo ukradl foťák, co umí fotit minulost. "Švihlým" je myšleno, že má velký barák plný halucinací, které si může i sám
vytvářet, takže chvílí váháte zda ona slečna není jednou z nich (není). A tak se vydáváte na honbu za nikdy neviděným pokladem s nadějí, že vám zodpoví otázky, o kterých jste si mysleli, že na ně odpovědi nikdy nedostanete.

Tato kniha mě naprosto překvapila. Jelikož Brandonovy knihy nepatří do žánru, který obvykle čtu, nebyla jsem si jistá, zda-li mě bude bavit. O to víc jsem pak byla knihou pohlcena, a kdybych měla tolik volného času, tak ji mám přečtenou na jedno posezení.

Brandonovy postavy byly naprosto skvěle vykresleny. Každá byla svá a nenašli byste zde nějakého průměrného chlapíka od vedle. Toto mě na knize nejspíš zaujalo nejvíce. V knihách, se kterými se obvykle setkávám, jsou hlavní hrdinové ploší, nemastní neslaní, proto jsem touto knihou tolik fascinována.

Tři tváře, se v mém skromném seznamu přečtených knih za rok 2015 dostávají na nejvyšší příčky, protože mi tato kniha ukázala neznámého autora ze všech směrů pohledu. Nemůžu hodnotit, jestli to odpovídalo tomu, jak píše v normálních knihách, ale mně jen tento úryvek jeho práce přišel geniální a věřím, že jsem se s Brandonem nesetkala naposled. Každá povídka byla naprosto odlišná, založená na skvělém nápadu. Teď mě jen mrzí, že už se do těchto světů nikdy nepodívám, protože když mě zvládl uchvátit na pár stránkách, tak po celé knize by mi nestačila celá bodová škála, abych jeho práci ohodnotila. Tři tváře jsou ideální kniha pro všechny, kdo chtějí poznat nového autora, ale nejsou si jisti, tak jako já, zda-li jeho knihy jsou to pravé právě pro něj. 
E-knihu si můžete zakoupit na e-shopu Palmknihy.cz










Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...