Bylo, nebylo, je a bude...

*Z hrůzou zjišťuje, že poslední příspěvek na jejím blogu je z 28.8. 2014, nadšením skáče, že návštěvnost stoupla přes 8000, obnovuje stránku aby se ujistila že vážně už 3 týdny nenapsala ani slovo, ztrapněně usedá za počítač a píše...*

   Čím začít? Pokud se mezi vámi najde někdo komu mé články chyběly, tak se vám omlouvám a snad v následujících několika odstavcích najdete vysvětlení na mou neaktivitu, popřípadě otázky s tím spojené...

    Nejdůležitější událost, která ovlivnila můj život je nová písnička od Taylor - Shake it of.. jsem na ni závislá. Poslouchám ji dnem i nocí protože se za ní skrývá něco víc než ve většině z tvorby dnešních rádoby umělců. Takže si ji pusťte a čtěte dál, co doopravdy za tím vším velkým prázdnem stojí...

    Hned na začátku školního roku jsem řekla všem Pápa Lála, uronila pár slz a odjela do Ruska aneb "Navštivte Rusko dřív než ono vás", jak rád říká jeden můj kamarád. Navštívila jsem jen  Moskvu a konečně si splnila sen vidět město tak velké a tak podobné všem, které vídáme ve filmech a k tomu ještě shlédnout nádherné památky aka staré domy,  jak jim ráda říkám...
    O Moskvě bych vám toho mohla říct plno.. je to město rušné i klidné, historické i moderní, krásné i omšelé, pyšné i skromné, přívětivé i nervy drásající... Zkrátka rozmanité a každý si v něm najde něco do čeho se zamiluje ať chce nebo ne..

Navštívila jsem nejvýše umístěnou restauraci v Evropě *60. patro*

Moscow city "Nové domy" 

Noční Gum (nákupní centrum na Rudém náměstí)

Projížďka po stmívající se Moskvě

 

   Po nádherném, i když únavném, týdnu stráveném mimo domov mi začaly každodenní návštěvy ústavu a dalo to zabrat to vám povím, zase se dostat do jakési rutiny, soustředit se, nevnímat některé otravné zvyky svých spolužáků a profesorů a podobně. Takže kdybych přišla domů hned po škole, tak bych si nejspíš čas na nějaký krátký článek na blog našla, jenomže s druhým ročníkem na gymnáziu mi přišly i taneční a s tím shánění šatů, bot, objednávaní kadeřnice na kolonu a podobně a potom se každý den vrátím domů naprosto vyšťavená a jsem ráda že si můžu jít lehnout...

   Zase říkat, že mi škola žere veškerý můj volný čas říct nemůžu, to bych lhala sama sobě, ale ono se to prostě posčítá a už mi nějak nezbývá chuť na psaní věcí na blog nebo čtení. Doufám, že se to co nejdříve uklidní, protože mám toho spoustu v plánu, ale půjde to pomalu. Tak prosím mějte se mnou trpělivost a snad se budu moci blogu věnovat více co nejdříve.

Mějte se krásně,
Vaše
KejBí!

7 Prokletí Sobot...

Určitě jste si toho všimli nebo to tak máme jen my - lidi z těch velkých dír, ze kterých se o víkendu nejde dostat - ale soboty jsou nejvíc prokleté dny. Fakt, že jo. Ráno se probudíte, zjistíte, že je konečně krásný slunečný den, a pak si vzpomenete, že je sobota a to vám naprosto zrujnuje vaši dobrou náladu. Teď bych vám nejspíš měla říct, proč jsou soboty, tak hrozné dny, že?

7.4. - Den ne-stěžování!

   ..aneb challenege accepted. Ti, co mě znají dobře ví, že mým oblíbeným koníčkem je stěžování si. Je to vlastnost, kterou na sobě nejvíc nesnáším a nejraději bych ji vymazala, a proto jsem se rozhodla si to zkusit, jaké to bude, si po celý jeden den nestěžovat... Už jsem si různě vytvořila pomůcky, které mi to budou neustále připomínat, tak jen doufám, že se neprořeknu a ovládnu se.

   Budu ráda, pokud mi napíšete, jak to máte vy, jestli žijete pohodově a optimisticky nebo jako já (Věřím, že už ne nadlouho) nejste s ničím spokojení a jestli proti tomu něco děláte nebo jste se s touto vlastností smířili. Pokud se zapojíte do mého ne-stěžovacího dne, tak dejte vědět, jak se vám dařilo, buď tady pod článek do komentářů nebo do mého zítřejšího článku, ve kterém vám napíšu svůj výsledek.

Mějte se krásně (a nestěžujte si!)
Vaše
KejBí

Je to ve hvězdách...

Nikdy jsem nepatřila mezi lidi, kteří by věděli, co chtějí. Tím myslím mezi ty, kteří si zajdou do fastfoodu a hned si objednají, aniž by museli dlouhé minuty hledět na svítící tabule a zjišťovat, na co vlastně mají chuť, kteří by netrávili dlouhé hodiny přemýšlením, jestli si to tričko mají koupit červené nebo modré, jestli mají raději moře nebo hory, jestli  si přečíst tuhle nebo tamtu knížku a už vůbec jsem nikdy nepatřila a nejspíš ani nebudu mezi lidi, kteří vědí, čím se jednoho dne chtějí stát. Zkrátka takoví, kteří už od malička vědí, že vystudují gympl a půjdou na farmacii nebo práva, jejichž snem je stát se slavnou herečkou, fotografkou či modelkou. 

Zatoulané myšlenky (2) - Kdy naposledy jste něco udělali poprvé?

    Protože první zamýšlející-se-článek byl celkem úspěšný, tak jsem přemýšlela, o čem dalším bych měla psát, aby vás to zajímalo a já k tomu měla co říct. V poslední době se na blozích a webu obecně vyskytovalo mnoho inspirativních hlášek a obrázků a já uviděla právě tento, který mě zaujal, tak věřím, že se vám to bude líbit, tak jako minule a zanecháte mi komentář :) .