22. 3. 2014

Je to ve hvězdách...


Nikdy jsem nepatřila mezi lidi, kteří by věděli, co chtějí. Tím myslím mezi ty, kteří si zajdou do fastfoodu a hned si objednají, aniž by museli dlouhé minuty hledět na svítící tabule a zjišťovat, na co vlastně mají chuť, kteří by netrávili dlouhé hodiny přemýšlením, jestli si to tričko mají koupit červené nebo modré, jestli mají raději moře nebo hory, jestli  si přečíst tuhle nebo tamtu knížku a už vůbec jsem nikdy nepatřila a nejspíš ani nebudu mezi lidi, kteří vědí, čím se jednoho dne chtějí stát. Zkrátka takoví, kteří už od malička vědí, že vystudují gympl a půjdou na farmacii nebo práva, jejichž snem je stát se slavnou herečkou, fotografkou či modelkou. 


Vždycky jsem toužila po tom něco dokázat, ale jak mi moje maminka velice ráda a často připomíná, člověk může chtít dělat velké věci, ale když vůbec nemáte ponětí jak nebo alespoň v jakém oboru, tak jste nahraní. Je to jako byste měli chuť napsat knížku, kdyby to byl váš celoživotní cíl, ale vás by nenapadalo žádné téma. Žádný příběh, který by váš mozek vymyslel, by se vám nezdál dost dobrý. Dost dobrý na to, abyste si po dopsání poslední stránky mohli říct, že jste konečně dokázali udělat něco, co má smysl, že možná zrovna tahle knížka někoho ovlivní, inspiruje k vedení lepšího života, tak jak jste si to celou dobu přáli, tak jak si to celou dobu přeji já.
Přeji si v životě něco udělat, dokázat, že mám na víc než zapadnout v davu a dělat práci, která by mě nenaplňovala, chtěla bych ukázat i těm, kteří si myslí, že je jejich život v troskách, že tímhle to nekončí, že stačí malinko chtít a i oni s trochou štěstí můžou udělat něco velkého, něco, co změní svět. 
Problém je v tom, že se ztrácím ve svých myšlenkách a pocitech. A nevím, co přesně bych chtěla udělat, či jak někoho přesvědčit, že to bude skvělé .



Momentálně jsem ve stádiu svého života, kdy nevím, co s ním. Kdy mám strach učinit nějaké větší rozhodnutí, protože nechci svou šanci žít promarnit něčím, co by bylo zbytečné. Ale zase se nechci jednoho dne probudit a zjistit, že jsem většinu života promeškala čekáním na něco, co nepřišlo a nejspíš nepřijde. V dnešní době jsem tak zmatená z toho všeho, co bych mohla podniknout, až nevím, co udělat dřív a děsím se toho, že se nezvládnu stát takovým člověkem, kterým jsem vždycky chtěla, a že kdybych se za deset let měla setkat se svým dnešním já, tak by mě odsoudilo, za všechny ty věci, které si vysnilo a já je stále neudělala.

Jenže nechci žít skrčená ve strachu ze zklamání a nesplněných přání. Stále živím své naděje, že se to nějak povede. Že procestuju svět a budu pomáhat lidem. Že každým měsícem narazím na něco, co mi pomůže se vyznat ve svém vlastním životě a napoví mi, kam dál bych se měla vydat. Život je přece jedno velké dobrodružství, tak by jsme si ho měli užívat plnými doušky a moc dlouho se nepozastavovat u překážek, které si sami komplikujeme sebepodceňováním a nedůvěrou ve své schopnosti.
Protože stále se nevzdávám svých růžových brýlí o tom, že svět je vlastně úžasné místo, plné skvělých lidí, kteří stejně jako já hledají způsob, jak z něj vytěžit, co nejvíce. 

Mějte se hezky
Vaše
KejBí

12 komentářů:

  1. Jo, mám takový sen...napsat knihu, jenže problém je, že netuším o čem by měla být a nejspíš ani neumím psát :D To je celkem pešek :D
    Nicméně kariérní směřování, docela dost odlišné od psaní jsem si již naštěstí vybrala a pracuji na něm studiem vysoké školy, která mě baví a snad budu něco takového jednou dělat :)
    No, to jsi možná nechtěla slyšet, ale já se ráda vytahuju :D každopádně určitě taky na něco přijdeš :), ještě máš čas :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mám to úplně stejně, ale věřím, že se nám to jednou povede :)
      No já doufám, že taky brzy najdu něco, co mě bude bavit víc než čtení knih :D

      Smazat
  2. Hezký článek, ale mohu tě ujistit, že v tvém věku tuší jen málokdo, kým se chce stát. A to ještě netuší, kým se skutečně stane. Mně je skoro třicet a nejsou tou ženou, kterou se vždycky chtěla stát. Je to trochu šok, ale jsem spokojená. A na to, kdo jsem a co chci, jsem přišla až v osmadvaceti, takže máš ještě spoustu času:) Ale máš k tomu podle toho článku dobrý přístup, takže by se ti to mělo podařit zjistit dříve než mně:)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já si myslím, že když je člověk spokojený, tak je i šťastný, protože když tak různě poslouchám neustále si stěžující dospělé lidi, tak si říkám, proč s tím něco neudělají, když se jim to nelíbí...no to je jedno :D
      Věřím, že mě brzy nějak osvítí, protože ve škole každý den slýcháme věci typu - a vy nikdo nevíte, co chcete, proč tady vůbec jste, jděte radši kopat kanály a nevím, jestli to je nějaký nový způsob motivace k učení, který mi uniká nebo co, ale občas je to vážně deprimující poslouchat :)

      Smazat
  3. Tak teď jsi mi vyrazila dech. Je to krásně napsané a cítím to úplně stejně jako ty. Vůbec nevím, co dál a co chci. Pořád přemýšlím a možná, že na to pomalu začínám přicházet. Jenže jsou ti ostatní, ti, co mi pořád hází klacky před nohy. Ale jak já ráda říkám - to je život. ;)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mám to podobně, ti lidi, co ti říkají, jak to nedokážeš, že na to nemáš, ti jsou nejhorší. Možná, že na to doopravdy nemáme, ale ať nás raději podporujou v tom, co chceme, než aby nás takhle shazovali :) Věřím, že se s tím nějak poperem;)

      Smazat
  4. To, čím bych chtěla být, je nejspíš jediná věc, kterou jsem si jistá. To spíš všechno ostatní je pro mě ve hvězdách :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak to máš fajn, protože věř mi, je to hrozný pocit nejistoty, protože když si nevyberu nebo budu pak studovat něco, co mě nebaví, tak zbytečně ztratím rok toho studia atd... ale uklidňuju se tím, že mám ještě 2 roky čas na rozhodnutí :)

      Smazat
  5. Máme to úplně stejně, mluvíš mi z duše :) číst, cestovat, číst, pomáhat, číst a psát - kdyby můj život dopadl takhle, byla bych spokojená :D ale strašně moc chci něco dokázat, něco, cokoli, jen nevím co (ha, kámen úrazu) :D prostě samu sebe přesvědčit, že má cenu pro něco žít a že můžu svět alespoň maličko změnit k lepšímu :) napsala jsi to krásně :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak:) ..chtěla bych,a by prostě aspoň jednou někdo někdy řekl, že jsem něco dokázala, a co to je právě ve hvězdách, ale snad to zvládnem. Myslím, že to není zas až tak úplně nereálný sen a mohl by se nám i splnit:)

      Smazat
    2. Vždycky si říkám to samý - a pak si uvědomím, že na světě je pár dalších miliard lidí, kteří chtějí to stejné. Ale když si půjdeme za svý a nevzdáme se.. proč ne? :) snad jednou :)

      Smazat
    3. Musíme si věřit a třeba se nám to povede:)

      Smazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...